22.09.2008 01:01

Dva zajímavé nálezy nerostů na Dolech Nástup Tušimice u Chomutova (Ing. Pavel Coufal, Ing. Oldřich Janeček)

Základní přehled mineralogie lokalit SD DNT je podán v publikaci Nerosty Severočeské hnědouhelné pánve autorů Boušky a Dvořáka (Praha 1997), nové nálezy z let 1997 – 2002 jsou popsány v Dodatku č.1 (Dvořák, Janeček, Řehoř) vyšlém v Bulletinu Národního muzea č. 9, 2001. Nálezy zde popsané se týkají pouze nerostů zjištěných v terciérních sedimentech pánve a nepodchycují nálezy zejména z podloží – krystalinika a vulkanitů. Celkový stručný přehled mineralogických a paleontologických zajímavostí lokalit DNT byl publikován ve Sborníku VÚHU Most č. 2 z roku 2000 (autoři Coufal, Foltýn, Janeček) a ve Sborníku referátů 9. důlně-měřické konference z roku 2002, pořádané HGF VŠB – TU Ostrava a SDMG (autoři Coufal, Janeček).

Jaro 2003 přineslo dva unikátní mineralogické nálezy v oblasti výchozu uhelné sloje na krušnohorském svahu. V prvním případě šlo o zeolit ferrierit zjištěný v dutině pelokarbonátové pecky, v druhém o ryzí měď na puklinkách alterovaného vulkanitu v podloží uhelné sloje.
 

Ferrierit

Ferrierit je zeolit s obecným chemickým vzorcem (Na2,K2,Mg,Ca)3-5Mg(Al5-7Si28-31O72) . 18H2O. Nově jsou podle převažujícího volně vázaného kationtu vymezovány tři druhy : ferrierit–Ca, ferrierit-Na a ferrierit–Mg. Nejčastěji se ferrierit nachází spolu s dalšími zeolity v dutinách vulkanitů, je i na alpských žilách, rovněž je součástí spektra zeolitů na těžených zeolitových ložiscích vzniklých alterací pyroklastik. V České republice rozhodně nejde o nerost běžný. Ve sběratelsky zajímavé formě se nachází v kalcitových žilkách v pikritu Hončovy hůrky u Příbora a asi nejlepší český ferrierit pochází z poruchy v amfibolitu u Svojanova. Na Hončově hůrce tvoří štětičky bělavých jehliček délky do 2 mm porůstajících spolu s červeným klinoptilolitem stěny tenkých puklin vyplněných kalcitem (vzorky je nutné leptat). Ve Svojanově vytvářel až 15 mm velké hemisférické radiálně paprsčité agregáty hnědočervené až zelenohnědé barvy porůstající stěny cca 1 – 2 cm mocných puklin vyplněných kalcitem.

Jako nový nerost pro pánev byl ferrierit zjištěn v pelokarbonátové pecce na patě uhelné sloje v hnědouhelném lomu Merkur u Chomutova, na katastru obce Ahníkov, v místě nazývaném Kaplička. Zároveň byly tímto nálezem „zlegalizovány“ dva asi 10 let staré vzorky ferrieritu pocházející rovněž z pelokarbonátové pecky údajně z vyuhleného krušnohorského svahu na velkolomu Armáda mezi Mostem a Chomutovem. Pro nedostatek spolehlivých informací o nálezu na Armádě byl ferrierit Bouškou a Dvořákem z přehledu nerostů Severočeské pánve vyřazen.

V Kapličce byla uhelná sloj vytěžena již před několika lety. Čas od času se místy provádí úprava svahu z důvodu náchylnosti ponechaných zbytků uhlí z paty sloje k samovznícení a skluzování. Při pochůzce byla takto zjištěna buldozerem vyrýplá rozbitá pelokarbonátová pecka rozměru asi 50 x 40 cm a mocnosti necelých 20 cm se septáriovými prasklinami bohatě vyplněnými jemnými bělavými plstnatými agregáty ferrieritu.

Stratigraficky náleží pecka k bázi spodní uhelné sloje tvořené zde střídáním vrstev uhlí s četnými tenkými proplástky uhelných jílů. Pata uhelné sloje mocnosti asi 35 m (20 m připadá na hlavní sloj, 15 m na spodní sloj) zde vystoupává na pouhých 450 metrech o 120 výškových metrů - z kóty asi 230 m n.m. v ose pánevní deprese na výchozovou kótu 350 m n.m. Mocnost zejména spodní uhelné sloje se na svahu výrazně redukuje.  Sklon svahu je asi 15°. Pro jílové proplástky spodní uhelné sloje na krušnohorském svahu je typický značný obsah rozbitých schránek gastropodů, místy se nachází i kosterní pozůstatky obratlovců.

Výskyty pelokarbonátových pecek jsou pro hlavu a patu uhelné sloje (i jednotlivých lávek ve sloji) typické, hojné jsou i v nadloží a podloží. Tvořeny jsou křemenným prachem, jílovými minerály a karbonáty. Pro nadloží a meziloží sloje je typický siderit převažující nad ostatními karbonáty (kalcit, dolomit, ankerit). V podloží a na patě sloje na krušnohorském svahu a v některých polohách v nadloží převažuje mezi karbonáty kalcit. Pecky v podloží někdy obsahují značný podíl kaolinizovaného rulového materiálu. Mineralogicky nejsou pecky na DNT až tak zajímavé jako na jiných lokalitách pánve (Bílina, Kopisty), za zmínku stojí pouze baryty na kalcitech z lomu Merkur, z oblasti Sklípku.

Tloušťka stěn pecky s ferrieritem dosahovala mocnosti cca 4 – 6 cm, jádro bylo rozpraskáno do drobných 2 – 5 cm velkých úlomků. Hmota pecky je celistvá, tvrdá, světle hnědošedá. Pecka byla prorostlá zuhelnatělými kořínky a obsahovala i bělavé vápnité rozdrcené schránky gastropodů. Septáriové praskliny jsou tenké, otevřené jen v tloušťce maximálně 1 – 3 mm. Stěny prasklinek jsou drsné, čisté, jediným přítomným minerálem je ferrierit. Karbonáty, povlékající často stěny prasklin v peckách, úplně chybí. Ferrierit je soustředěn spíše do prasklin blíže obvodu pecky, prasklinky uprostřed jádra jsou prázdné. Agregáty ferrieritu tvoří v prasklinkách typické jemné štětičky délky 1 - 2 mm i jednotlivá často zkroucená vlákna. V místech největšího nabohacení vytváří hustou plst, která praskliny zcela vyplňuje a která vzhledem připomíná skalní kůži - palygorskit.

Ferrierit byl ověřen RTG difrakcí. Celkem se podařilo získat 10 větších vzorků a řadu menších zlomků.

K dalšímu pravděpodobnému nálezu ferrieritu došlo v jímce hlavní čerpací stanice zbudované v bezprostředním podloží hlavní uhelné sloje na východě lomu Libouš (katastr Březno). Ve vrstvách hnědavých uhelných a nazelenalých tufitických jílů náležejících stratigraficky ke spodním písčito-jílovitým vrstvám (spodní uhelná sloj zde není vyvinuta) je několik horizontů poměrně velkých tvrdých tmavě hnědých pecek (rozměru až přes 2 m, při mocnosti do 0,7 m) s převažujícím sideritem. Nepříliš hojné septáriové praskliny jsou pokryty droboučkými (zlomky mm) hnědožlutými klenci, na které vzácně narůstají maximálně 1 mm dlouhé bělavé jehličky a štětičky pravděpodobně ferrieritu. Na jeho kvalitativní určení není, bohužel, dost materiálu.


Ryzí měď


Ryzí měď byla zjištěna ve vrtném jádře (vrt AH304) v bezprostředním předpolí lomu Libouš, na katastru Ahníkov, v místě nazývaném Málkovský výběžek. Málkovský výběžek představuje významnou strukturu v podloží uhelné sloje na jejím krušnohorském výchozu. Jde o elevaci hornin krystalinika (pararuly svorového vzhledu) vybíhající z krušnohorského svahu k jihovýchodu do pánve. Elevace ruly je obklopena tělesy většinou zjílovělých vulkanitů (bazanity), vulkanických brekcií a pyroklastik přikrytých pánevními sedimenty.

Ryzí měď byla zjištěna v puklinkách vulkanitu ve dvou úsecích vrtného jádra, přibližně v úseku přechodu alterovaného vulkanitu do čerstvějšího. Zjednodušený profil vrtu situovaného na původní terén (361,4 m n.m.) : 0 – 2,5 m navážky, kvartér; 2,5 – 7,7 m zvětralá uhelná sloj; 7,7 – 28,9 m podložní sideritické, písčité, tufitické jílovce; 28,9 – 50,7 m pestrobarevné tufitické jílovce, tufy; 50,7 – 57,3 m vulkanit; 57,3 – 60,3 m  pestrobarevné tufy; 60,3 – 71,0 m krystalinikum.

Nejbohatší akumulace mědi byly zjištěny v úseku 52,5 – 52,7 m a 54,1 – 54,3 m. Hranice alterace vulkanitu je v hloubce 54,0 m. Čerstvý vulkanit je tmavě šedý, nazelenalý, jemnozrnný až celistvý, s náznaky kulovité odlučnosti, protkaný hustou sítí tenkých trhlinek vyplněných mastně lesklým zeleným jílem (montmorillonit ?), někdy rozloženými bělavými karbonáty. Alterovaný zjílovělý vulkanit je béžově šedý, hnědý, nazelenalý. Svrchu je vulkanit alterovaný v celém svém objemu, do hloubky se alterace projevuje jen podél puklinek.

Měď většinou vytváří tenké plíšky rozměru až 8 mm, zjištěny byly i drátky délky až 4 mm složené z kostrovitě vyvinutých krystalků a drátky zajímavě stočené do spirály. Evidentně kostrový vývoj mají i okraje větších plíšků. Začerstva měla měď krásnou měděnou barvu, která časem zmatněla. Měď je zřejmě hypergenního původu a při jejím vzniku hrála důležitou roli chemická bariéra na kontaktu čerstvého a alterovaného vulkanitu. Žádné další rudní nerosty nebyly ve vrtu zjištěny.

Problémem se časem ukázalo uchovávání vzorků. Jakmile začal zjílovělý čedič vysychat a rozpadat se, plíšky mědi se z puklinek začaly odlupovat. Na druhou stranu rozplavení vysychajícího materiálu přineslo bohatý výplav volných plíšků a drátků.

Nález z jara 2003 není ale prvním nálezem ryzí mědi na lokalitě. Už v roce 1966 byl při vrtném průzkumu severního krušnohorského výchozu sloje na lomu Merkur, ve vrtu MIS25, katastr obce Místo, zjištěna ryzí měď v puklinkách vulkanitu. Vrt MIS25 se nachází 3.260 m západně od vrtu AH304. Vulkanit zde vytváří větší výrazněji klenuté těleso, na které uhelná sloj prakticky nasedá. Zjednodušený profil vrtu situovaného na původní terén (345,7 m n.m.) :  0 – 0,3 m kvartér;  0,3 – 22,2 m nadložní jíly; 22,2 – 48,2 m uhelná sloj; 48,2 – 49,0 m podložní a tufitické jílovce; 49,0 – 51,8 m vulkanit. Vrt byl ukončen krátce po naražení hlavy vulkanitu, podle okolních vrtů mohla mocnost vulkanitu dosahovat asi 20-30 m. Měď vytvářela menší, jen asi 2 mm velké plíšky v úseku 50,8 – 51,5 m. Zcela alterovaný vulkanit zasahoval do hloubky 50,5 m.

Pamětníci si na vzorky vzpomínají, k dispozici dnes ale již nejsou, zůstala jen poznámka v popisu vrtného jádra. Třetí údajný nález mědi ve vrtu někde v oblasti budoucího lomu Libouš Sever se nám zatím nepodařilo prokázat.

Další nález ferrieritu, či jiného nerostu v peckách pelokarbonátů, je pravděpodobný, nález ryzí mědi bude spíše věcí náhody. Vulkanit u vrtu AH304 zcela jistě odkryt těžbou nebude.

 

 

—————

Zpět